Wicca

Wicca, známá též jako novopohanské čarodějnictví je jedním z nejrychleji rostoucích náboženství na světě, a taktéž jedním z nejvíce nepochopených.

Wicca, jak ji známe a praktikujeme dnes je moderním náboženstvím, avšak náboženstvím
s dávnými kořeny. Uctíváme Matku Zemi a slaďujeme se s přírodou. Následujeme cykly měsíce a slunce. Věříme v magii – v magii, která je všude kolem nás, magii, která je v nás, v magii, která může změnit svět.

Měsíce

Wicca je pozitivní, život potvrzující náboženství. Věříme, že živé bytosti mají přirozenou schopnost konat dobro a moudrá rozhodnutí bez množství knih a pravidel říkajících nám, co musíme a co nesmíme. Věříme,
že příroda je dobrá, a stejně tak věci, které jsou přirozené – jako láska, rozkoš, sex a štěstí jsou také dobré, jsou-li konány s moudrostí a milujícím srdcem.

Ohledně historie Wiccy se vedou veliké debaty, protože buď je považována za prastaré náboženství (někdy se uvádí 20 000 let) anebo za zcela moderní kult. Pravda je asi ta,
že Wicca navazuje na stará pohanská náboženství, ale její konkrétní podoba je moderní.

Asi nejdůležitějším mezníkem byl rok 1921, kdy Margaret Murrayová publikovala svou knihu „Witch-Cult in Western Europe“. Zde představila myšlenku, že čarodějnické sabaty, které byly v novověku pronásledovány inkvizicí, se opravdu děly (do té doby se všeobecně přijímalo,
že to byly extatické vize) a byl to pozůstatek prastarého kultu plodnosti. Podle jejího názoru šlo o vzývání rohatého boha, kterého si inkvizitoři samozřejmě ztotožnili s ďáblem.

V současnosti je tato její teorie považována za nesmysl.

„Téměř všichni historici čarodějnictví jsou dnes zajedno, když označují Murrayové knihy za diletantské, absurdní, bez jakékoli vědecké hodnoty.“

Ve své době ale tato kniha měla velký vliv na Geralda B. Gardnera (1884-1964). Ten byl, podle svých slov, roku 1939 zasvěcen do covenu (něco jako uzavřený spolek, občas se jim
v češtině říká lóže) čarodějnic v New Forest (Hampshire). Roku 1953 založil coven s názvem Wicca a jeho první kniha „Witchcraft Today“ (1954) popisovala podobná náboženství,
o kterém mluvila Murrayová (v knihách používal termín „Wica“). Šlo o kult Rohatého boha
a bohyně, který měl přetrvat do dnešních časů až z dob pravěku. Právě raně novověké čarodějnice byly příslušnicemi tohoto kultu. Tím se začala Wicca šířit na veřejnosti. Gardner není považován za nezpochybnitelnou autoritu, takže jen málokdo by dnes s jeho knihami bez výhrady souhlasil. V současnosti většina wiccanů nepředpokládá, že by jejich náboženství bylo zachovaným prastarým kultem, ale trvají na tom, že mají ty samé kořeny jako stará náboženství, jen vnější aparát byl vytvořen v současnosti.

V rámci Wiccy se vyskytují dvě hlavní větve: Gardnerovská a Alexandrijská (obě vyžadují zasvěcení přímo od jiného zasvěceného). Postupem času také vzniklo velké množství různých odvozených (mají iniciační linii navazující na jednu ze dvou předchozích) či napodobujících směrů (populární či tzv. eklektická wicca, tedy bez závazných pravidel, bez přímé návaznosti, nejčastěji praktikována samostatně).

Komentáře jsou uzavřeny.